Den První – Parma

První den jsme vyrazili směrem na Parmu. Teplota byla příjemná, jen 33 °C, takže takové to počasí, kdy se člověk ještě ani pořádně nezačne potit — Itálie nás prostě vítala s otevřenou náručí. Ujeli jsme 88 km a nastoupali 831 metrů, což byl takový lehký pozdrav od místních kopců.

Den druhý – salsomaggiore – pellegrino

Druhý den jsme měli v plánu Salsomaggiore – Pellegrino. Venku 27 °C, lehce pod mrakem, ideální počasí na to tvářit se, že jedeme „na pohodu“. Realita? 95 km a 1517 metrů převýšení. Pohoda samozřejmě relativní pojem

Den třetí – Cremona

Třetí den jsme se vydali objevovat Cremonu. Den byl jak korálek — 30 °C, jasná obloha, prostě katalogové počasí. Nalítali jsme 117 km s 497 metry převýšení. Většinu dne rovina, takže jsme si připadali skoro jako profíci… až na ten konec, který nám připomněl, že kopce existují.

Den čtvrtý – pellegrino – bardy

Čtvrtý den jsme vyrazili na trasu Pellegrino – Bardy. Ujeli jsme 121 km a nastoupali 1918 metrů. Kopcovité, ale krásné — lehce zataženo, 23 °C, ideální počasí na to dát si kávu a předstírat, že jsme v reklamě na cyklistiku.

Den pátý -relax den a někdo masakr 🙂

Pátý den byl pro většinu z nás dnem před odjezdem domů. Logicky by člověk čekal, že si dáme lehké projetí, trochu relaxu, možná gelato, možná kafe… prostě regenerace. A většina týmu to tak opravdu pojala.
Ale pak tu byl Honza Novák.
Honza se ráno probudil, podíval se na mapu, zamyslel se… a řekl si: „Hele, já to vezmu k moři.“
A protože Honza je Honza, tak to neřekl jen tak. On to fakt udělal.
Zatímco my jsme se váleli, popíjeli cappuccino a debatovali o tom, jestli si dáme ještě jeden croissant, Honza vyrazil na trasu, která by většinu lidí přiměla přehodnotit životní rozhodnutí. Ujel 280 km a nastoupal skoro 5500 metrů. To není vyjížďka. To je epická výprava, kterou by šlo zfilmovat.
Když jsme se večer sešli, vypadalo to asi takhle:
My: „Dneska super chill, dali jsme 68 km, paráda.“
Honza: „Jo, já jsem si jen odskočil k moři.“
My: ticho, respekt, lehká závist, lehké podezření, že není úplně člověk.
Honza Novák tímhle výkonem oficiálně získal titul: „Ten, co si dává Itálii na jeden zátah.“
No prostě borec z Bike Mšeno. A my ostatní? My jsme rádi, že ho máme v týmu — někdo musí nastavovat laťku tak vysoko, že ji už ani nevidíme.

galerie

a kde že jsme to vlastně byli

Tabiano Castello je fascinující středověká vesnice situovaná v kopcích provincie Parma, jen několik kilometrů od Salsomaggiore Terme. Nad vesnicí se tyčí starobylý hrad s římskými kořeny, který po staletí sloužil jako feud rodiny Pallavicino, a nabízí panoramatický výhled do údolí. Hrad a vesnice prošly v průběhu staletí různými proměnami a přecházely mezi různými šlechtickými rody, až se v 21. století staly elegantním rozptýleným hotelem. Nenechte si ujít kostel sv. Gervasia a Protasia románského stylu, který byl nedávno zrekonstruován, a sugestivní atmosféru starých kamenných domů.