Je neděle 30. srpna 2026, 11:00 hodin, a já se stavím na start „Benyho klasiky“ – závodu Lawi Tour Classic. Tento silniční závod je výjimečný svými gravel sektory. Protože je zde vypsaná i samostatná kategorie pro gravelová kola, řekl jsem si, proč to nezkusit.
Už před týdnem, když jsem si jel celou trasu projet, mi bylo jasné, že to bude velmi rychlý závod. A nemýlil jsem se. Od samého startu se nasadilo ostré tempo. Na mém gravelu s 45 mm širokými plášti to bylo sice trochu těžší, ale pořád jsem se bez problému držel v hlavním balíku.
Už před týdnem, když jsem si jel celou trasu projet, mi bylo jasné, že to bude velmi rychlý závod. A nemýlil jsem se. Od samého startu se nasadilo ostré tempo. Na mém gravelu s 45 mm širokými plášti to bylo sice trochu těžší, ale pořád jsem se bez problému držel v hlavním balíku.
První selekce a Benyho pomsta
Všechno to začalo na prvním gravelovém úseku do Smilovic. Tady se ještě zrychlilo a já si začal hledat svou skupinu. Balík se krásně vyselektoval a kilometry mi příjemně ubíhaly. Ze začátku jsem se sice necítil úplně ideálně a tepy se mi pohybovaly dost vysoko kolem 165 bpm, ale v poměru k předváděným wattům se vlastně ani nedivím.Asi po 27 kilometrech jsme najeli do prvního delšího výjezdu na Týnec. Tam na nás čekala pověstná „Benyho pomsta“ – stoupání po kostkách zvané Týnec Berg. Toto krátké a velmi prudké stoupání zvládám s průměrem 470 wattů. Nahoře na chvíli ztrácím kontakt se svou skupinou, ale ve sjezdu kolem křížku nad Ctiměřicemi si ji zase úspěšně dojíždím.
Pekelné tempo a sólo jízda
Po sjezdu do Semčic se k nám přidává mladý borec z ČEZ Cyklo Team Tábor a začíná to pravé peklo. Valíme pořád kolem 50 km/h a věřte mi, nohy už pěkně pálily. U ujkovické pískovny se mi konečně srovnal dech i tělo a tepy se ustálily na 130 bpm.Závod se překlápí do své druhé poloviny a přichází výjezd na Mcely. Tady už bohužel nestačím tempu skupiny plné silničářů. Kluci mi odjíždějí, za mnou nikdo, a tak mi nezbývá než jet čisté sólo. Nohy ale pořád jedou, takže do toho dávám absolutní maximum a děj se vůle boží. Projíždím přes Patřín, kde stojí super fanklub. Diváci mi vlévají novou krev do žil, já se snažím ještě zrychlit a jdu do plných v posledních 9 kilometrech závodu.
Finále proti větru
Proletím Kosořicemi a najíždím na poslední gravelový úsek. Tady vítr duje jako blázen, ale kousek přede mnou se objevuje soupeř, což mi dává motivaci. Zkouším ho docvaknout, což se mi v posledním výjezdu v Sýčině daří, jdu před něj a pak už směřuji rovnou do cíle.
Jsem neskutečně rád, že to mám za sebou. Cyklopočítač vypínám na čase 2:34:30. Průměrná rychlost se zastavila na skvělých 36 km/h, průměrné tepy na 168 bpm a průměrný výkon na hodnotě 238 W. Ve finále to dalo na 32. místo v celkovém pořadí a na 3. místo v mé kategorii.
Petr Bitman
Napsat komentář